A A A

Zvonička pro zvon a odlévané zvony

Zvonička - něco z její historie

Zvonička je nedílnou součástí naší venkovské krajiny a oblíbeným objektem všech fotografů a romatických duší. Jaký byl ale její dávný význam? Souvisí to nějak s křesťanstvím? Víte kupříkladu, jaký je rozdíl mezi zvonicí a zvoničkou? Pojďme si udělat maličký výlet do naši historie, do doby kdy České králoství podléhalo Rakousko-Uherské říši.

Vše to vlastně začalo několika velkými požáry, které postihly Rakousko-Uhersko a při kterých kompletně vyhořelo několik měst a obcí nepočítaně. Reakcí tehdejší vlády byl ohňový patent Marie Terezie vydaný 21.srpna 1751. Ten určoval první požární předpisy a jedním z nich byla mimo jiné povinnost každé obce, aby měla zvon, kterým bude k tomu pověřená osoba - vartýř, varovat obyvatelstvo před šířícím se požárem. Větší obce, které měly kostel, využívaly k tomuto účelu kostelní zvony. Menší obce však byly nuceny zřídit k tomuto účelu speciélní stavbu - zvoničku. Další součástí ohňového patentu bylo i nařízení, že každá obec musí mít na návsi rybníček, nebo požární nádrž a v neposlední řadě také vzrostlé stromy mezi domy ( to měla být ochrana, aby se požár nešířil tak snadno ze střechy na střechu). A hleďme! Malebná tvář českého venkova je tu! A pak že je úřední šiml k ničemu, že? Věděli jste dokonce, že v ohňovém patentu stálo nařízení stavět domy z nehořlavých materiálů? A že odtud se datuje vlastně masivní rozvoj cihlových staveb u nás? Ikdyž do té doby představovaly dřevěné stavby 90% veškeré výstavby! A že právě odtud pochází naše středoevropská pověra, že cihlový dům je lepší než montovaný?

Ale vraťme se k naší zvoničce. Rozdíl mezi zvonicí a voničkou spočívá v tom, že zvonice je součástí církevní stavby. Oproti tomu zvonička je samostatná stavba výhradně sloužící k zavěšení zvonu, pouze ve vyjímečných případech může být spojena s kapličkou. Co způsobuje různorodost zvoniček? Liknavost a snaha ušetřit tehdejší vrchnosti. Ohňový patent totiž neukládal, jak má přesně zvonička vypadat, proto se začaly objevovat různě vysoké a různě kvalitní stavby. Nebylo dokonce nijakou zvláštností, že některé chudší obce měly zvon zavěšen pouze v korunách stromu a nebyl ani chráněn stříškou. Dne 24.1.1787 vydal tedy Josef II další patent, který zpřísńoval a upřesńoval podmínky první patentu.

Druhy zvoniček

Zvoniček máme několik druhů, nejjednodušším typem zvoničky byl již zmiňovaný model, kdy byl zvon pouze zavěšen v koruně stromu, nejčastěji lípa, či dub, ale znám je také případ, kdy byl zvon zavěšen až do roku 1839 na švestce (Oslavice u Žďáru n. Sázavou). Zvoničky se často umisťují v rozsochách stromů samostatně stojícím rozsochatým kůlem, rovněž někdy zastřešeným. Tomuto typu se říká dvoják, zouvák nebo též vidlák (označení se zaměňují). Je-li zvonička tvořena ne jedním rozsochatým kmenem, ale dvěma kmeny, nazývá se pak šrák.

Později se začala stavět kolem zvoničky bouda, která měla zvoníka ochránit a zároveń se dala zvonička takto uzamknout. Boudy se objevují v různém stavebním provedení, někdy i poměrně vyspělém. Jako materiál zvoniček se nejčastěji používalo dřevo, opracované kmeny stromů, nebo složitější konstrukce z trámů. Ale známé jsou také zvoničky zděné a dokonce i kovové.